1. března 2021 jsem se rozhodla začít psát deník z lockdownu. Po vzoru čínské spisovatelky Fang Fang, která podávala report z desetimilionového Wu-chanu, který byl začátkem velkého průšvihu. My, Češi, byli na jaře "best in covid", od podzimu jsme tím velkým průšvihem byli pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.
Prááázdniny! Pět dní se nemusíme otravovat se školou! Můžeme rejpat zahrádku už dopoledne, to bude produktivita! Dali jsme druhé kolo a vysbírali škarpy u silnice. Nakonec jsem šla s kamarádkou ze vsi, protože děti nám daly košem.
První jarní dny jsou po zimě jedním obrovským svěžím nádechem. Na životě na vsi se mi asi nejvíc líbí, že má přirozený cyklus. Projdete si vším. Jarní nadějí, letním užíváním, podzimní nostalgií i zimním usebráním a depresí.
Přiznávám se bez mučení, měsíc jsme skutečně dodržovali opatření a teď už nás to přestalo bavit. To už fakt nešlo vydržet, z věčné izolace jsme celí churaví. Vím, jsem strašná, zabiju babičku atd. Ale měli jsme návštěvu.
Blázinec, dětem se zánět spojivek během dneška spravil a nám je dobře. Buď máme hysterického kovida nebo nevim. Ráno jsem opět šťourala, pro jistotu... a opět negativní. Asi ta diagnostika po telefonu nebude úplně to pravé, že...
Bolest hlavy a nezvyklá únava. Děti zánět spojivek. Vypadá to, že nás navštívila britská tetička (nebo spíš strýček). Koupili jsme si domácí testy. Pošťourala jsem dle návodu. Test ukázal jednu čárku, negativní.
Vykouklo sluníčko, teploty jdou nahoru a děti konečně začaly trochu víc chodit ven, včera i dneska udělaly velkou výpravu na kolech (= dobrá máma). Taky jsem jim zkrouhla dobu, po kterou koukaly do tabletu (= zase dobrá máma).
O čem psát, když není o čem? Nikoho nepotkáváte, s nikým nemluvíte a jediné informace, které získáváte, máte z internetu nebo z telefonátů s kamarády nebo příbuznými. Největším dobrodružstvím je, že dítěti koupíte točenou zmrzku.
Připadali jsme si jako za starých dobrých normálních časů, alespoň na maličkou chvíli... Vysvitlo sluníčko, my se svátečně oblékli a celá rodinka jsme vyrazili do Budějic. Bylo to velmi slavnostní odpoledne.
Cože ona dneska nebyla neděle? Asi ne, protože si matně vybavuju, že jsem slyšela popeláře a ti jezdí přeci v úterý. Bylo to dneska, ti popeláři? Snad jo. Je úterý, Bětka měla přece online výuku...
Ráno jsem si přivstala s geniální myšlenkou (už je to tady!) na to, jak ušiju šaty na panenku s půlkolovou sukní, a že to bude skvělé procvičení pro Zůzu, protože zrovna nedávno probírala obvod a obsah kruhu.