Deník Antivakserky

Veronika Vojáčková

Deník Antivakserky vznikl jako pokračování Deníku z Čechanu. Psala jsem ho od 16. listopadu 2021 do 6. února 2022. Zaznamenávala jsem do něj den po dni, jak prožíváme období, kdy jsme se ne úplně dobrovolně stali odmítači nebo chcete-li odpírači očkování proti covidu, nežádoucími osobami.

Končí v únoru, a to proto, že jsme po prodělání oné strašlivé nemoci konečně dostali potvrzení, že můžeme na dalšího půl roku žít normální život. Nebylo tedy již naštěstí o čem psát.

24. února na Ukrajinu udeřil Rus a covidové šílenství tak vystřídalo šílenství válečné. 

V Reflexu psali o konferenci o covidu, co proběhla ve Slavonicích. Byli tam odborníci i laici. Lékaři i pacienti. A shodli se na tom, že ani po dvou letech pandemie tady není žádná schválená doporučená léčba. Přitom léky existují. Když onemocníte, pravděpodobně se po telefonu dozvíte, že máte ležet a dát si paralen. Ten je paradoxně prý zrovna na...

Měli jsme tu krizovku. Včera "slavil" Míra narozeniny. Osmý den ležel a osmý den se vůbec nic nelepšilo. Úplně stejné blbě. Bolest hlavy, kůže a celého těla, nemohl se zahřát. Dráždění, které se z krku nechtělo pohnout ani nahoru ani dolů a v dutinách stále nepříjemný pocit začínající rýmy. Teploty neměl, ale i tak mu nebylo dobře. A ve...

Včera jsem si při přikládání do kotle vzpomněla na jednu debatu s kamarádem zubařem před pár lety. Bavili jsme se o porodech. Ví, že jsem dvě děti povila doma a ví, že jsem v nemocnici odmítala léky proti bolesti. A naprosto můj zjevně nelogický postoj nechápal. V jeho očích jsem byla někým, kdo si v bolesti snad i libuje,...

Máme pozitivní i zbytek party. Pravděpodobně se usebetrasujeme a ukaranténujeme k smrti. Dnes ráno jsem volala na hygienu té hodné paní, co mi vyplňovala žádanku na test. Když mě trasovali telefonem z hygieny, říkali že právě ona mi ukončí karanténu. Nevěděla o tom a ani to udělat neumí. Ale potvrdila, že už můžu mezi lid. I vyběhla jsem nadšeně...

Pár dní jsem neměla náladu psát. Trnula jsem, co ten Míra. Těžký někoho uklidňovat, když se člověk sám bojí. Radši marodit sama než to pozorovat u druhých, jsem pak jen nervózní. Dny byly teď tak nějak stejný, nic se kromě pozorování tatínkovy choroby nedělo. Dneska pobolívala hlava Kubu, nebylo mu dobře od žaludku a večer hodil správnou kovidovou...

Zůze už je od rána dobře, sedla ke stroji a napsala další dvě dlouho očekávané kapitoly. Tatínek měl teda zatím asi nejhorší den, ale k večeru jsme probrali pár podvědomých témat, vztahujících se k marodění a zásadně se mu ulevilo. Tak uvidíme, jak dál. V nejhoršim mu vykopeme umírací jámu a bude klid. Teď jen aby se taky dopracoval pozitivního...

Chytit teď covida a prodělat ho, je vlastně vysoce racionální volba. Protože jestli je pravda, jak se říká, že tu s námi bude už navěky věků, nechci se před ním do důchodu schovávat. Čím mladší a zdravější jsem, tím lépe na první políbení. Prodělám poprvé, podruhé, potřetí a počtvrté už to bude třeba jen obyčejný sopel. Jestli Tečka někoho chrání,...

Nakonec jsem zavolala na tu hygienu. Na ústředně seděla osoba zjevně velmi podprůměrně placená za držkování. Povídala, že se dneska změnily pravidla a že mi žádanku na PCR vysoce pravděpodobně nikdo nevystaví. Ale že se mě pokusí přepojit. Byla jsem statečná a vyčkala na další hlas. Druhá paní byla milá. "Potřebujete žádanku? Jasně, hned to spolu...

Je o mě velký zájem, množí se dotazy (už byly dva), jestli ho mám a nebo nemám. Přátelé, tomu neuvěříte. Přišel mi výsledek. Oblečená neoblečená, obutá neobutá, učesaná neučesaná. Můj test je hraniční, nelze z něj určit, jestli je pozitivní nebo negativní. Když dovalim žádanku od lékaře nebo z hygieny, udělají mi další test zdarma. Lékaře nemám a...

V úterý jsem cítila divnej pocit v krku a od středy po mě leze zimnice. Nic dramatickýho, ale na ležení v posteli to je. Jenže já trubka nezodpovědná, tak nějak neposlouchala intuici a chtěla potěšit mužíka, že s ním pojedu na výlet a vyrazila na meditaci do Prahy. Mezi kamarádama se mi zprvu ulevilo, ale zatim nevim, jestli se nepřitížilo...

Poslouchala jsem rozhovor s vakcinologem Markem Petrášem. Hovoří milým, přátelským tónem a povídal dost zajímavé věci. Není zastáncem toho, prát vakcíny do lidí hlava nehlava. Se svým týmem zkoumal, jak dlouho Pfizer chrání své příjemce před nemocí a byl ze svých zjištění v prvních chvílích zděšen. Očekával tři, čtyři roky a vyšly mu tři, čtyři...