Nepolykat

Do malého elektra v historickém centru Budějic chodíme mnohem raději než do obřího nákupního velkokrámu, kde vám nikdy nikdo neporadí. Patří moc hodnému pánovi, který se nám vždycky trpělivě pověnuje. Nestěžuje si, nenadává. S vrozenou slušností snáší úděl drobného živnostníka, teď navíc po dvě léta těžce zkoušeného pandemickými zlopatřeními. I ten respirátor na obličeji stále ještě nosí správně nasazen, né jako většina z těch, co chtějí nechat vlka nažrat a kozu si pěkně naporcují celou a respík stahují alibisticky pod nos.

Paní před námi povídal, že nakupuje ještě za staré ceny. Tahle věta mě zaujala. "My chceme taky nakupovat za staré ceny! Pokud jsou tedy nižší, samozřejmě!" reagovala jsem pohotově. A pán se rozpovídal o tom, jak teď prakticky každou zásilku prodlužovaček musí přeceňovat. "Všechno, co je z mědi, jde teď rychle nahoru. Kvůli elektromobilitě. Všechny ty nabíječky a rozvody se totiž dělají z měděných drátů. A všechny měděné doly v Evropě vykoupili chytře Číňani." 

Já, tolik zvyklá hledat jednoduchá řešení, jsem se nahlas zamyslela nad tím, na co nám ta unie je, když si necháme všechno vyfouknout pod nosem a děsně zdražit. Pán mi vysvětlil, že unie za to nemůže a nebýt jí, bylo by asi mnohem hůř. Ale rozpovídal se o svých košatých zkušenostech. 

V unii vymyslí doporučení. Třeba o tom, že na účtenkách z elektronické pokladny by měla být uvedena výše recyklačního poplatku. V našem parlamentu se chtějí předvést a ukázat občanům, že taky něco dělají a tak z jejich pohledu neškodné doporučení přemění v zákon. Pod pokutou, pro naditou peněženku poslance zřejmě symbolickou, ovšem pro většinu z nás likvidační - 500 tisíc korun. Hodně podobných krámků přinutil tento drobný, nevýznamný a vlastně úplně blbý a zbytečný befel zavřít. Pán je ale držák a tak u většiny z 2500 položek ve svém malém obchůdku částky v řádech desetitisícin koruny do elektropokladny ve volném čase opravdu naťukal. Nyní se i na jeho účtenkách dozvíte, že 0,00041 Kč za recyklaci máte zaplaceno. 

Po posledním jarním lockdownu mu přišel seznam aktualizovaných položek. Se svým typickým laskavým pousmáním vyprávěl o bezmoci, když tabulkou roloval a roloval a ona zdánlivě neměla konce. 

Před mnoha lety prý nějaké dítě spolklo nedopatřením malinkou žárovku z hračky. Stát, jako každý jiný dobrý táta, nemůže dopustit, aby se podobné neštěstí opakovalo. A proto určil, že žárovky musí být pro dobro všech bytostí nově označeny varovným nápisem. 

"Zapomněl ovšem definovat jejich velikost. Já jsem tady tenkrát prodával i takové ty obrovské koule do tělocvičen, byly velké jak kopací míč... Vlastnoručně jsem na ně lepil tákovouhle nálepku ,Nepolykat'".