Deník Antivakserky 8 - Ovčí babička
Musím se pochlubit, zbavila jsem se závislosti na online zpravodajství. Nemám na něj už žaludek. Přesto jsem do toho musela pořád čumět. Tato potřeba je naštěstí najednou pryč. Tak hurá! Hůř je na tom mužík, má ošklivý zvyk si v autě pustit rádio a pak se nestačí divit. Je mu z toho vždycky zle, bohužel až příliš dobře si pamatuje rétoriku minulého režimu.
Už je konečně jasný, kdo může za všechny problémy světa. Jsou to ti, co odmítají nechat píchnout si spásnou injekci tolikrát za sebou, kolikrát stát určí. Ještě že existují i živí lidé, protože kdybych soudila jen podle diskuzí na facebooku, tak bych si už dávno hodila mašli.
Mediální programování funguje skvěle, mnozí teď roboticky opakují jeden názor. Nepotřebují o něm pochybovat, protože co jim řekli v telce, je pravda, je to přece podložené grafy a studiemi. Velká výhoda, že? Svoboda prý musí jít stranou, když můžu nemocí, o které nevím, nakazit ostatní. V této situaci prostě musíme občana přinutit. Protože obyčejný člověk není schopen přemýšlet, zejména ne antivaxer.
Kuba tři týdny kašlal a docela hnusně, teď už je zpátky ve škole. Měla jsem tak příležitost na pondělním testování potkat pana ředitele. Dostal pozvánku na trojtečku. Na jaře se na první dávku pro mě nepochopitelně těšil nebo co. Vytahoval se pak s potvrzením a machroval, že teď už může klidně na pívo. Byl rád, že může udělat něco pro dobro ostatních a splnit svou občanskou povinnost. Po Tečce mu nic nebylo. Po druhé dávce už byla situace malinko jiná, ale jako správnej chlap i dvojtečku rozchodil. Teď je jeho nadšení totam. Tentokrát jsem se smála já jemu. Že mu pošlu fotku, jak sedíme v kavárně i bez všech těch jeho interpunkčních znamének.
Včera jsem potkala jednu maminu, měla v krámku u školy respirátor. Byla jediná. Povídám jí, co blbne. Oči se jí rozzářily. "Měli jsme kontakt s pozitivním, tak jsem ohleduplná." Popřála jsem jí, ať se nemoc podaří. "Teď by se nám koronáč hodil, muž by kvůli práci fakt potřeboval..." Podobných příběhů bych mohla vyprávět víc, ale je to na jedno brdo, nechci vás unudit k smrti. Zatímco vloni jsme se viru strachovali, letos ho vítáme. Nejsem si úplně jistá, jestli vláda svými opatřeními chtěla dosáhnout právě takové situace, ale určitě vytasí nějaký ten graf nebo odborníka.
Doplula ke mně zásadní informace, že nejvíce se covid šíří typicky na velkých rodinných sešlostech, že v nákupáku máme šanci vskutku minimální. Zajímavá informace že, tak kdo bude mít první narozky?
Ve snaze poznat nepřítele jsem si pustila rozhovor Čestmíra Strakatého s paní ministryní Schillerovou. A ten rozhovor mi zase vlil krev do žil. Alenka je hodná tetka, která to myslí hrozně dobře. To, že porušuje naše práva a deptá nás až do naprostého zoufalství, nevidí. S klidem ovčí babičky vykládá své krásné pohádky o tom, jak nás všechny donutí a ty co nedonutí, zničí. Konečně jí rozumím. Kolem sebe totiž nemá žádné lidi, kteří by měli s vakcínou problém.
A samozřejmě naprosto nerozumí, proč by to měl někdo mít opačně, to by snad musel být někdo absolutně popletený, takový člověk to jistě nemůže mít v hlavě v pořádku. Ano, navštěvuje služby a občas potkává lidi, kteří doteď vakcinováni nebyli, ale tohle poslední opatření je konečně donutilo svou občanskou povinnost na ochranu svých bližních splnit. Doufá, že se i my se umravníme a pod hrozbou lockdownu začneme být ohleduplní. Pláče hezky, ale na špatném hrobě, my, co už v lockdownu jsme, se máme snažit, aby se do uzávěry nedostali ostatní? Nevím, jak přesně Alča přemýšlí, ale obávám se, že moc složité ty úvahy nebudou.
Připomíná mi manžela jedné mé kamarádky. Ona mu vysvětluje, popisuje své pocity, vysvětluje, vyčítá, nadává, stěžuje si, brečí. A on se jí jen s ledovým klidem směje do tváře. Vůbec nechápe, co po něm jeho milá chce, proč vyvádí. Nevidí žádný problém. Vždy jen počká, až se ta jeho hysterka uklidní a pak dělá jako že nic. Jenže od manžela můžete odejít. Od Šilerky ne!
Dobrá zpráva je, že vše, co nám způsobují, nedělají ze zlého úmyslu. Jejich údiv, že se na ně zlobíme a rozčilujeme, opravdu není hraný. Jsou necitliví a neschopní vnímat, že je někdo jiný než oni. A jelikož se každý z nás rád obklopuje lidmi jako jsme my, se stejným vnímáním, se stejnými názory i tito prostí lidé si raději nechají poradit od někoho, kdo řekne to, co chtějí slyšet a pořád dokola dělají opatření, které spíše epidemii podporují, než aby jí brzdila. No a proto si nepozvou viroložku Zelenou, protože na ně mluví moc učeně a složitě nebo epidemiologa Berana, protože ten radí úplně jiný postup. Tohle už umějí, to už mají zajeté. Taky nerada zkouším nové věci, tohle už mají vyzkoušené a nějak to šlo, tak proč to měnit. Svatá prostoto!
Musím před nastoupenou jednotkou naopak vyseknout poklonu Čestrovi. Před několika měsíci jsme nad ním zlomili hůl. Jeho nadšení z očkování mohlo směle soutěžit s budovatelským entuziasmem svazáků. Neviděl nalevo, napravo a pro člověka se slabšími nervy jeho rozhovory nebyly vhodné. Dobrá zpráva je, že se změnil. Vypadá to, že on, narozdíl od Šilerky někoho v blízkém okolí neočkovaného a opatřeními terorizovaného má.
Opět skončím nadějně. Když se mohl změnit Čestmír, můžou se změnit všichni. I naše vláda. Říkal, že mu lidi hodně píšou. Asi budeme muset té vládě taky nějak dát vědět, proč se vlastně zlobíme. Protože oni vůbec nevědí, která bije.
Vždyť to s námi myslí tak dobře.