Deník Antivakserky 66 - Klid na práci
Dneska nám přivezli dřevo, obří hromadu. Míra ještě není fit, rychle se unaví a tak jsem zvládli půlku odvozit s dětma. Romantika jako blázen. Z nebe se snášejí chuchvalce sněhových vloček a vy šupajdíte s naloženým kolečkem do stodoly a snažíte se u toho neodřít mužíkovo auto, se kterým jste byli líný vyjet. Pán, co dřevo přivezl, povídal, že bude zdražovat a že jim vozí čím dál horší kvalitu. Takže nás v budoucnu čeká horší zato dražší otop. Jsme tu ve vsi jedni z mála, co mají chalupu a nemají k ní les. Chudáci Pražáci.
Objednali jsme tentokrát dřív, protože jsme se nejprve báli tuhé zimy a že nám nebude stačit to, co máme. A po zjištění, že dodání bude za tři měsíce, jsme pochopili, že bude dobré udělat rovnou zásobu na zimu příští. Protože bude hůř. Těch chmurných vizí už bylo tolik... vypadá to, že se prostě úplně všechno posere a že nás nic dobrého nečeká. A já si říkám, že když jsme byli malí, tak jsme skoro nic neměli a taky to nějak šlo. A pak si říkám, že to nejni možný, aby to všechno byla pravda. Že ono to určitě zas tak strašný nebude. A i kdyby, tak s tim stejně teď nic neuděláme.
Chtěla jsem letos konečně opravit fasádu, udělat novou střechu. Chtěla bych spravit i stodoly, aby se nám na to dřevo nesvalily, ale asi budem rádi, že jsme rádi. Neva. I pod starejma taškama budem muset být šťastný.
Dneska přímo hýřím hlubokými myšlenkami. Jenže mi děti někam založily sluchátka a já nemůžu u psaní poslouchat to svý oblíbený barokní vrzání a kvílení a jsem z toho celá nesvá.
Přemýšlela jsem nad tím léčením a uzdravováním. Máme k němu různé strategie. Někdo si dá prášek, někdo tam pošle čajík, jiný přírodní preparátky. Doteď, když jsme byli nemocní, dali jsme si vyšší dávky vitamínu cé z déemka. Nic víc. Vždycky to stačilo. Ovšem co je tu smrťák covid, všichni víme, že musíme nasadit silnější kalibr. Céčko, déčko, zinek, kvercetin, aspirin, Míra jel i dračí krev. Ovšem nic nezabíralo. Sluchátka jsem právě po důkladné investigaci našla, byly zastrčený za polštářem na gauči. Bych je přerazila, haranty. Tak můžu psát v klídku dál.
Pořád se teď pozorujeme a vymýšlíme, jak se co nejrychleji dostat do původní kondice. Jaký zázračný preparát k rychlé úzdravě zvolit. Když byl Míra malý - za dnes již bájných komoušů - měl na zotavení z nemoci předepsány vždy tři týdny. Tři týdny!!! My dneska dáme bacilu tři dny a pak už jsme nervózní a celý zhroucený, že ležíme moc dlouho a že jsme naprd, když nic neděláme. Kde se v nás tenhle neurotismus vzal?
S meditační partičkou se teď přetahujeme o to, kdo má a nemá covid (někteří si to z trucu nechtějí přiznat) a dělají, že jen tak úplně normálně marodí. A další soutěž je v tom, kdo tím rychleji a snadněji prolétne. Rozuměj - jen totální lůzr leží dva tejdny.
Viděla jsem video, jak bílá krvinka likviduje bakterii. Byly tam červený krvinky, bílá krvinka a dva kusy bakterie. Ta bílá krvinka vypadala třikrát větší než červená a tvarově připomínala igelitovej pytlík. A věřte nevěřte, pronásledovala tu bakterii. Stíhala jí neuvěřitelnym tempem. Škodlivá brebera neměla proti chytrýmu igeliťáku nejmenší šanci. Koukáte na to a říkáte si, co si asi krvinka myslí o tom, když jí tam pošlete bylinkovej čaj nebo aspirínek? Je naštvaná, že zase musí půl dne uklízet? A co na to ta bakterie? Umírá strachy? Úplně je vidim, jak je jim naše důmyslné kurýrování oběma úplně jedno.
Chtějí hlavně klid na práci.
P. S. Koukněte na to video, jmenuje se Biela krvinka nahána baktériu.