Deník Antivakserky 52 - Tak teda obutá
Nakonec jsem zavolala na tu hygienu. Na ústředně seděla osoba zjevně velmi podprůměrně placená za držkování. Povídala, že se dneska změnily pravidla a že mi žádanku na PCR vysoce pravděpodobně nikdo nevystaví. Ale že se mě pokusí přepojit. Byla jsem statečná a vyčkala na další hlas. Druhá paní byla milá. "Potřebujete žádanku? Jasně, hned to spolu vyplníme." Nadiktovala jsem jí své údaje, ona je uložila do systému a já se mohla radostně testovat zdarma.
Nakonec se přece jen té vysněné Tečky dočkám, jsem pozitivní! A mám to dokonce písemně... Euforické pocity vystřídal paradoxně strach. "Když už i Vojáčkovic budou mít správné lejstro, to to určitě zase nějak zpřísněj", běželo mi hlavou...
Systém mě překvapil, čekala jsem, že budu volat ze strany na stranu a nezařídím nic, tak jak je člověk běžně zvyklý. Ale ono né... Hned mi přišla smska, hned další, že se mám sama trasovat. Neprodleně jsem tak učinila, protože i ta nebohá děcka a manžílek chtějí svou vlastní vstupenku do lepší společnosti. A když už ty zmutované víry tady ze mě čmuchají, bylo by škoda nevyužít příležitost získat ji prémiově zcela zdarma. Vyplnila jsem několikrát dokola požadované údaje a další smska ohlašovala, že se i oni mají dostavit na PCR. Jelo to jak na drátkách.
Odpoledne mi volal pán, co se stará o trasování z hygieny. Byl moc milý, nejvíc mě potěšil, když jsem mu povídala, že nevím, kde jsme se nakazili, že jsme neočkovaní a nikam mezi lidi nesmíme. A on na to: "Tak teď už to nějak vydržíte, ne?" Zprvu jsem myslela, že jsem se přeslechla. "Myslíte jako zůstat neočkovaní?", odpověděla jsem mu zaraženě. "Jo", ozvalo se z druhé strany. "Já mám jasno od začátku." "Já taky.", zbořil mé koncepty pouhými dvěma slovy.
Povídal, že co člověk, to příznaky. Že to má každý jiné, že slyší roztodivné příběhy... Třeba o pánovi, který vůbec nikam nechodí a byl pozitivní. A já si říkám, jak moc je člověk uvězněný ve svých představách o světě. Třeba jak já si v kedlubně hýčkám tu svou zasmrádlou a pohodlnou představičku o zlých, plně očkovaných lidech z hygiény.
Když tady onehdá ty tanečky s covidpassama začaly, měla jsem chvíli pocit, že to musim rychle nějak vymyslet, zařídit. Napadaly mě různý věci, ale jít nákaze naproti, na to koule nemám. A jak se mi hlava vařila... nakonec jsem si prostě řekla, že si objednávám ideální řešení pro nás všechny a nechala to bejt. Nakonec se ukázalo, že zatím se vlastně tolik neděje. Kuba, kterej chodí jedinej do školy, to tam má zrovna fajnové, na kroužky haranti ještě taky mohli a my si našli místečka, kam nás pustili i bez potvrzení a kam nepustili, jsme holt nešli.
Dneska jsem si na tuto svojí objednávku vzpomněla. Protože považte, kdyby mi nevyšel ten hraniční test a já byla pozitivní v systému byť jen o den dříve, měla bych 14 denní karanténu. Teď máme všichni pětidenní a když budou mít děti negativní PCR (což by jim teda nikdo nepřál), skončí jim hned. Navíc omikron je dle všeho ta nejpřátelštější mutace, co jsme tu zatím měli. Líp bych to asi nenaplánovala.
Často člověk neví, proč se dějou divný věci, ale někdy má to štěstí a vysvětlení se dokonce i dožije...