Deník Antivakserky 47 - Vojáci v poli
Pan ředitel si mírně netaktně povzdechl: "To jsem to dopracoval. Já, takovej slušnej člověk a musim se teď testovat jako ostatní!" Seděl u svého speciálního stolečku, s nasazeným respirátorem a gumovou rukavicí na pravé ruce. Najednou mi nebylo jasný, jak je schopen člověk s vysokoškolským vzděláním tak dlouho tuhle nesmyslnost na dětech vlastně praktikovat. Kuba je ve škole raději než doma, takže šťourat dvakrát týdně zkrátka budeme i my.
To testování ve školách mě nějak krká celkově. Je šíleně drahý, nesmyslný a je z něj hnusnej odpad. V pondělí se objevilo 3695 pozitivních antigenních testů z 1,1 milionu provedených. 30, 40, 50 milionů vyhozenejch do hajzlu. Dvakrát týdně. Brčka a uchošťoury jsou zakázaný, ale tyhle plastový chemický hnusy vůbec nikomu nevaděj.
V pátek jedeme na pohřeb. Strejda opravdu očkovanej byl, na třetí dávce byli v listopadu zároveň s tetou. Ona má od té doby vysoký tlak, který nejde srazit a začaly se jí tvořit trombózy. Viděla jsem krásný projekt z Izraele, jmenuje se Svědectví, 37 lidí různého věku s problémy po vakcinaci popisuje své potíže. To jsou podle mě hrdinové dnešní doby, vojáci v poli. Spousta dojemných a smutných osudů, které nikoho nezajímají. Jejich životy už nebudou takové jako před injekcí. Potíže se dají shrnout do těchto základních kategorií: záněty, krevní sraženiny, kožní potíže, srdeční potíže, krvácení a potraty u žen, neurologické potíže, propuknutí již stabilizovaných nemocí.
Jeden mladý muž popisoval, jak přijel s myokarditidou na pohotovost a tam se ho rovnou ptali, kdy byl očkován, né jestli byl, ale kdy... chápete? Že těch případů je tak moc. Říkám si, kdyby to s námi opravdu myslely farmafirmy a státy tak dobře a vakcíny byly opravdu takové dobro, proč by se tolik báli přiznat těch pár případů poškození? Proč se bojí jakéhokoliv jiného názoru?
Včera jsme se toulali po Budějicích a narazili na parádní bylinkářství. My se vlastně léta kurýrujeme jen vysokýma dávkama vitamínu cé, herbadentem a dubovýma kapkama. Občas objevíme něco nového a chvíli to užíváme. Před 14 dny jsme dostali od kamarádky pro Kubu čaj ze slézu na ten jeho kašel. Moc mu chutná a chrchel se taky konečně odporoučel, tak jsme mu ho šli dokoupit. Nikdy mě vlastně nenapadlo, že by člověk mohl chodit do bylinkářství jako do poradny a lékárny v jednom. Paní byla moc milá, nezarouškovaná a navíc jsem ještě na tu svou - teď už konečně zklidněnou ledvinu - dostala Jančův čaj. To určitě víte, že na bylinkách a přírodních preparátech je dávno díky evropské unii zakázané uvádět, na co ten který přípravek pomáhá. Má to svůj logický důvod. Vrchnost to s námi myslí dobře... Tak třeba - budete mít rakovinu a vezmete si na to jen nějaké bylinky a umřete. Přátelé, takhle by nešlo, vždyť jste mohli umřít na drahou chemošku...
Vím, jsem jízlivá. Jsem. Pozorovat tenhle pokus na lidech v přímém přenosu, to už je sousto pro sakra silné nervy. Nemyslela jsem si, že já tyhle nervy mam. Vždycky jsem si připadala přecitlivělá.
Přemýšlím o tom, za jak dlouho všechno vyjde najevo. Protože ono vyjde, nemůže nevyjít. Ale když vezmeme třeba příklad oné neslavné přehrady Vajont, koukali jsme nakonec i na ten né moc dobrej film... Otravná novinářka věděla pár let dopředu, jak špatně celý projekt pravděpodobně skončí. I místní tušili. Horu prý už dávno pojmenovali Toc podle toho, že je sypká, nepevná. I geologové věděli. Jeden přesně předpověděl, že celý kopec se pod 2 km dlouhou prasklinou, která se při stavbě začala rozevírat, sesune do údolí a bude z toho katastrofa. I přesto se do poslední chvíle budovalo a napouštělo. A když už bylo jasné, že se hora opravdu sesouvá, když už to bylo vidět, vedení společnosti ani nerozhodlo o evakuaci města a přilehlých vesnic. Doufali, že se hora sesune tak nějak bez větších komplikací. Všichni věřili. Do chvíle, než se nenaplnil ten nejčernější scénář.
Měla bych skončit nějak optimisticky.
Nic mě nenapadá.
Pusťte si koťátka. Nebo štěnátka.
Projekt Svědectví:
https://www.vaxtestimonies.org/cs/