Deník Antivakserky 45 - Naše země nevzkvétá
Na novoroční ohňostroj jsme museli zajet až do Budějic, naše tradiční a oblíbená Třeboň letos zrušila. Třeboňákům ani muk, ale jihočeská metropole má rachejtle fakt mnohem lepší a větší! Lidí v městě bylo snad víc než ve frontě na Tečku na Hlaváku. Nikdo neotravoval s náhubkama, ani rozestupama. Mám ráda ty okamžiky, kdy člověk úplně zapomene, že tu máme smrtící pandemii.
Dlouho jsem se těšila na konferenci o vyšetření kapky krve. Dneska se konečně objevila první část. Přímo na místě tam jedna paní doktorka ukazuje pod mikroskopem, jak vypadá krev před očkováním a po něm. Viděla jsem už pár obrázků, ale takhle to bylo přeci jen zajímavější a přesvědčivější. Krev zdravého člověka si můžete představit jako velkou bandu červených krvinek, které si pokojně plují v průhledné plazmě. Vzájemně se odpuzují, řečeno srozumitelnou covidovou terminologií, zodpovědně dodržují předepsané rozestupy. Mezi červenými krvinkami pak pluje leccos dalšího, plísně, bakterie, toxiny atd. atd.
Postvakcinační krev však vypadá jinak. Paradoxně spíše trochu antivaxersky, neposlušně... Krvinky se podezřele kamarádí, shlukují, řetízkují. Vytvářejí i celá stádečka. A to není vůbec dobré. Protože do těch nejtenčích vlásečnic se vejde právě jedna červená krvinka. A když je na ní přilepená jiná a další a další, neprotáhne se tam. Dochází tak k situaci, kdy ona nešťastná část za ucpávkou odumírá kvůli nedostatku kyslíku a nemůže fungovat.
Co člověka čeká? Minimálně motání hlavy, maximálně padne na zem a umře na mozkovou mrtvici nebo infarkt. Někde mezi tím je oslepnutí nebo ztráta sluchu. Nechtěla bych být v kůži jedné dobrovolnice z videa, ženy v mém věku, která po druhé (a podle svých slov definitivně poslední) dávce měla naprosto ukázkově špatnou krev. Některé věci je možná lepší nevědět.
Tyhle informace jsou supr čupr konspirační, nikdo je díky tomu nemusí vyvracet, prostě se vždycky řekne, že je to blbost a hotovo. Jenže když dáte svojí vlastní krev pod mikroskop a vidíte tam takovou paseku? Co takhle zjistit, jestli to mají po očkování všichni, jestli se s tím něco dá dělat, jestli se situace nějak lepší v čase? Není zájem. Chjo.
V létě jsme na koupáku (kam jsme všichni chodili úplně tajně bez povinných testů) potkali kamaráda z Prahy. Ve své praxi se vyšetřením kapky krve zabývá dlouhodobě a povídal mi úplně to samé - oči navrch hlavy! Každý, kdo k němu přijde s problémy po očkování, tyhle sraženiny na mikroúrovni má. Snaží se najít léčbu, hodně podle něj pomáhá kurkuma. Raději prý brát do konce života ráno a večer pilulku přírodního preparátu než být nemocný či zcela tuhý... No, já na to užívání čehokoliv nějak nejsem, u všeho vydržim jen chvilku. Pro mě by to nebylo. Dvakrát bych zapomněla a bylo by po mně.
Nový premiér měl novoroční projev. Docela ho chválí, jak je slušný, jak je pohledný a kultivovaný a ty moderní brýle! Že se konečně nemusíme za svého premiéra stydět. Prý je to velký rozdíl oproti jeho předchůdci, nejbohatšímu skoročechovi. Já novoroční projev neviděla snad... nikdy a začínat s tím nehodlám, ale kdybych se chtěla pobavit, asi bych si přece jen pustila nějaký ten slovní salátek z posledních let. Teď už by to byla i sranda.
Ale když bych se chtěla dojmout, pustim si srdcovku. Čerstvě desetiletého nebožtíka Vašíka Havla, jak národu v roce 1990 v šílených nemoderních kostěných brýlích po čtyřiceti letech kolektivního budování blahobytu sdělil památnou pravdu: "Milí spoluobčané, čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž. Jak naše země vzkvétá, kolik dalších bilionů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektívy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mě nenavhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá..."
Možná by to mohli pouštět každý rok a možná by to mohli hodit i do dalších jazyků. Ať se kolegové na vyspělém západě nemusí zbytečně namáhat.