Deník Antivakserky 40 - Zlo v masce dobra

Po dlouhé době jsme s kamarády muzicírovali. I na odrhovačky došlo. Mám puchýře na prstech, to mám za to, že nevezmu kytaru do ruky, jak je rok dlouhej. Měla bych cvičit, měla bych... Znáte to. Říkala jsem si, že mi návštěva může jedině prospět, doma ležim jak lazar, pak se oblíknu, vyrazim do světa a je ze mě úplně novej člověk. A jak vypadnu z toho svýho domácího smrádečku, hned se mi může ulevit. Ledvina se zdá se, zapomněla, že má zlobit a umoudřila se.

Kamarádi jsou taky antivaxeři. On dělá obchoďáka pro nějakou farmafirmu. Jeho práce spočívá v tom, že navštěvuje lékaře a pod různými pobídkami s nimi domlouvá, aby předepisovali jeho lék a né lék konkurenční. Ví, jak to v branži chodí a tak je k současné situaci opravdu nadměrně nedůvěřivý. Ona pracuje v sociálních službách, celé dny pečuje o lidi postižené fyzicky i psychicky. Mnoho z nich podle ní do tohoto stavu poslaly dnes tolik opěvované, léty prověřené, běžné dětské vakcíny.

Vyprávěla, že naše společná známá měla covid a začalo se jí špatně dýchat. Šla tedy do nemocnice. A oni jí odmítli ošetřit, protože není očkovaná. Víte jak to chodí, něco si řešíte a hned se vám dostane odpověď. Pro mě je tohle totální selhání státu a lékařské péče současným nejtěžším tématem. Neměla jsem nikdy problém se léčit sama, ale byl mi příjemný ten pocit, že mám v případě nouze nejvyšší možnost zajít k doktorovi, který mi pomůže. A teď tahle základní jistota padá. I dobře nám tak.

U matky tří dětí strohé odmítnutí paradoxně vedlo k náhlému obroušení odporu k vakcíně. Začala obracet. "Asi na tom něco bude, na tom očkování, asi mají pravdu..." Je podivuhodné pozorovat, co udělá lidská psychika, když se na ní ve správnou chvíli a na správném místě tvrdě zatlačí. Není mi tedy úplně jasné, co jiného než vyšší úmrtnost neočkovaných se naše velení tímto opatřením snaží dokázat, ale určitě pro toto masivní zanedbávání péče má některý z pološílených vědců bez odpovědnosti nějaký strašně dobrý důvod...

Zahlédla jsem vyjádření jednoho faráře. Říkal, že "Zlo se označuje za dobro" a že ho to značně znepokojuje. Uhodil hřebíček na hlavičku. Každý sám sebe samozřejmě považujeme za "toho dobrého, hodného". Zlí jsou ti druzí, ti s opačným názorem. Ale pozor, největší zločiny v dějinách lidstva se páchaly právě pod záminkou největšího dobra. Nejde mi ale do hlavy, jak je možné, že pro spoustu lidí je tato maska neprohlédnutelná. Že nejsou schopni rozpoznat zlo, které si na dobro jen hraje. Že si opravdu připadají v právu, když někomu z ryze ideologických důvodů odmítnou lékařskou péči. "Má co chtěl! Ať si to vyžere!", promlouvá dobro z tisíců úst.

Největší velepadouch v dějinách, dnes opovrhovaný zlověstný Adolf byl v roce 1938 jako osobnost roku obdivně zvěčněn na obálce časopisu Time. I on měl pro své nelidské počínání velmi dobré a bohulibé důvody. Všechno to vyvraždování a ničení dělal s tím nejkrásnějším záměrem. Chtěl lidstvo očistit od slabších kusů, snil o geneticky silné rase, která bude chloubou planety. A davy mu dlouho fandily a neviděly nebo nechtěly vidět... 

Ale jednoho dne i jeho maska spadla...


P. S. Tříletá Ámbar Suárez z Argentiny zemřela na náhlou zástavu srdce den po očkování vakcínou Pfizer. Bez něj by nemohla chodit do školky. Áďa by měl radost, jak se jeho záměry po letech plní. Jak říkala moje máma, než v 37 letech opustila tuto realitu, "Nešikovný maso musí pryč".