Deník Antivakserky 34 - Strachy bez sebe
Jeden den bych mohla bejt paní buddhová, v jakým klidu a vyrovnanosti se nacházim a druhej den jsem uzlíček nervů. Strach je sviňa. Kuba se rozkašlal novým druhem kašle. Jestli to nabral ve škole, nevím. Ale takové to namáhavé pokašlávání celý den, to není můj šálek čaje. Mám radši když odkašlává hleny a ani o tom neví. On to samozřejmě nijak zvlášť neprožívá, ale ve mě se to při každém zachrchlání celé stáhne a nedostává se mi kyslíku.
Až v noci, když vedle něj ležim, nemůžu usnout a posloucham, jak dýchá, jestli dýchá a zpitomněle pozoruju, jestli nemodrá, jsem si uvědomila proč. Chrchlů už jsme samozřejmě zažili kopec a všechny jsme přežili a zvládli vyléčit doma. Ale teď mám najednou strach, že chlapeček náš roztomilej skončí v nemocnici a mě tam nepustí, nebo se k nám budou chovat hnusně, protože nejsem očkovaná. V poslední době jsem slyšela tolik historek, že člověk už fakt neví. Naštěstí mám Míru, aby mě uklidnil. A jak se uklidnim já, uklidní se nakonec i kašel.
Poslouchali jsme pana Cílka, moc teď rozhovory nedává. Dlouhá léta varoval před katastrofou a když přišla, jako by měl radost, že už je to tu a hodil se do hlubokého klidu. Připadá mi, že ho těší, že starý systém je zkrátka pryč a že přichází konečně změna. Zcela naivně věří, že ta změna bude k lepšímu. Jeho uklidňující slova: "Na válku to nevypadá", jsou už i pro mě hodně vysoký level. Zjevně je jeden z těch, co se připravují na nejhorší a pak jsou rádi, že to dopadlo o chlup lépe. Povídal, že vidí kolem sebe spoustu lidí, kterým se obrátily díky covidu hodnoty a změnili své životy k lepšímu. Pracují méně, začali se věnovat tomu, co je baví a jdou více směrem ke smyslu života. V podstatě se vyjádřil tak, že ta doba předtím byla takovým nesmyslným se honěním z místa za místo. A že už z toho všichni byli tak nějak unavení.
Připadá mi, že se teď v krystalicky čisté podobě ukazuje, co všechno nefungovalo, nebo fungovalo úplně blbě. Přesto to v blahobytných dobách pořád nějak jelo. Doktor Hnízdil vysvětloval, jak je to s lékařskou komorou, jejíž vystrašený šéf Kubek, tolik obdivující diktaturu v přísném Portugalsku, teď tak dobře radí vládě. A děsí kudy chodí. Všichni lékaři mají povinnost v komoře být, platí jí příspěvky, pan Hnízdil to nazval výpalným. Musí platit a nic za to nemají. Lékaře komora nijak zvlášť nezajímá a nikdy pro ně nebyla důležitá. Proto byli laxní k volení jejího vedení. A tak je tam aktivní pan Kubek, který teď straší i lékaře a radí jim, ať neléčí. Navíc drze tvrdí, že vyjadřuje názor drtivé většiny členů komory. A ty doktory, kteří nerazí onu jednu jedinou očkovíru, označuje za šarlatány a pomýlence.
V jiném rozhovoru jsem slyšela, jaký je problém prosadit svůj názor, když jste třeba imunolog, vakcinolog, molekulární biolog... Vědci a lékaři mají své profesní společnosti. A v těch se vždy usnesou na nějakém konsensu, shodě. Pokud jako imunolog máte jiný názor, musíte jít za svou společností a tu pomocí argumentů přesvědčit. Jinak byste správně měl razit ty názory, na kterých se shodla vaše společnost. Ti, co pandemii a její řešení vidí jinak, nejsou podle těchto pravidel oprávněni mluvit a říkat cokoliv jiného, než je oficiální linka. Z pohledu svých vlastních kolegů jsou považováni za dezinformátory. Zdálo by se, že je to takto správné a pro všechny prospěšné, ale mě takový přístup připadá jako hrozně zkostnatělý. Zejména když se teď věda proměnila ve víru a uznává jen argumenty, které se hodí do jejího kostela.
My jsme si dneska vyrazili do luxusních drahých bezkontaktních lázní. Do bazénu nás nepustí. Po tom, jak nikam nemůžeme a když už někam vlezeme, dostaneme držkovou, chtěli jsme si užít trochu relaxu a pohody. Těšila jsem se. A to já moc často nedělám. Říkala jsem si, že i ten Kubovo kašel by se mohl díky sauně a teplé vířivce trochu umoudřit. Inu, to by nebyli Vojáčci, aby zase realita filmově nepředčila představu. Všechno parádní, jen ta vířivka smrděla chlórem, jakoby tam ani vody nebylo. Odcházeli jsme přiotrávení a Kuba se rozchrchlal natolik, že jsme v záchvatu paniky rovnou sjeli do nemocniční lékárny pro sirup na kašel.
Kamarádka mi psala, že jí nehtařka (podle mých představ to bude žena, která dělá jiným ženám krásné nehty) povídala o své 22 leté klientce, co se po Tečce ráno zkrátka neprobrala. Prý měla slabou epilepsii. Já vim, řeknete, že to by se jí stalo stejně, třeba v osmdesáti. Tak to má holka holt dřív. Přesně tak.
Pan Hnízdil taky vyprávěl, jak si pustil v televizi film Woodyho Allena. Přerušilo ho prý asi sedm reklam. Ve všech se povalovaly mrtvoly na JIPu, které nestihly dojít pro očkování a takto zle dopadly. Komedii znechuceně vypnul.
Já se vlastně ani nedivim, že jsou všichni tak vyděšení, když se to do nich pere horem dolem. Taky bych byla.