Deník Antivakserky 25 - Lidská práva? Na co?
Kuba se ráno vzbudil s bolestí hlavy, dvakrát hodil šavli a pak usnul až do oběda. S úsměvem otevřel oči a byl zcela zdráv, s chutí se pustil do oběda. Tomu říkám nemoc. Taky mi nějak není dobře, hlava pobolívá, žaludek na vodě. Kdybysme nosili respirátory, tak bychom si z té Prahy žádného bacila nepřivezli. Napadlo vás jistě jako první. A třeba máte i pravdu. Kdybych nosila pořád helmu, nebudou mi odstávat vlasy.
Potkala jsem včera kamarádku ze vsi, kupovali jsme společně pizzu a kebab, čekali jsme, než nám prodavači s rouškami staženými pod bradu jídlo připraví. Vždycky se na sebe tak krásně s pánem u kebabu smějeme, je hrozně milej a ochotnej... "A co rouška?", zeptala se mě. "Nic." "Hm, já nosim, to víš, dodržuju pravidla." "Hm, já ne." Pripadala jsem si jak kráva. Proč si prostě nenasadim ten blbej respirátor? Alespoň na tu chvíli, když jdu do krámu? Já vlastně nevim, mně když něco připadá jako nesmysl, nedokážu to dělat, mám zásadní problém s bezdůvodnou poslušností. Dva roky se tady dusíme v náhubkách, všichni přiotrávený a nemoc stále řádí. Přitom strašně nerada vyčuhuju z davu, absolutně na sebe nechci upozorňovat, přitahovat něčí pozornost...
Dumala jsem pak, jak to mají poslušní lidé jednoduchý. Nic moc nekoumou a udělají, co se jim řekne. Když maj mít očkování, prostě na něj jdou. Když se řekne, že půjdou i děti, tak je tam pošlou a hotovo. A mají čistou hlavu. Neřeší diskriminaci, neřeší nenávist, protože jdou vždy s proudem. Když pak mají horší zdravíčko, zajdou k doktorovi a diví se, co je to postihlo a jak se to zrovna jim mohlo stát. A my pořád děláme potíže a pak si ještě stěžujeme...
A pak si vzpomenu na Václava Havla a na chartisty. Havel taky prudil a taky byl nerad středem pozornosti. Ale nemohl jinak, Chartou 77 se snažil spolu s dalšími nepřizpůsobivými přáteli upozornit na porušování lidských a občanských práv. Lidská práva a svoboda pro něj a lidi kolem něj byly tak důležitou hodnotou, že nedali pokoj, byli osinou v zadku režimu, který naprosto nechápal, o co jim jde. Lidská práva? Nikdo si tu nestěžuje, nikdo je tu nepotřebuje... Chartistům bylo vytýkáno, že zbytečně rozrušují lid, který potřebuje klid na práci. Byli tvrdě pronásledováni, deptáni, vězněni, jejich děti nemohly studovat. Komouši proti nim dokonce vytvořili Antichartu, dokument, ve kterém 7250 umělců, architektů a hudebních skladatelů vyjádřilo své nekonečné opovržení a potvrdili svou oddanost režimu.
Abych zpytovala svědomí, snažila jsem se poctivě vymyslet, k čemu je to nošení respirátorů vlastně dobré. Abych se já nenakazila? Já jsem všem ukradená, ne? O mé zdraví tady nejde. Jde o to, abych nešířila nákazu, nedýchala na ostatní. Myslím. Jenže já jsem zdravá, za ty dva roky se nám covid buď úplně vyhnul, nebo jsme ho prodělali a nevíme o tom. Když to vezmu logicky, i kdybych ho dvakrát za tu celou dobu měla, byla jsem infekční dohromady třeba 14 dní. Z toho jsem určitě pár dní ležela v posteli, protože já nemocná mezi lidi nechodim. A kvůli těm dejme tomu pěti hypotetickým dnům musím mít dva roky náhubek? To mi přijde jako totální blbost. Úplně vás slyším oponovat: "Kdyby to tak udělal každej, tak tu máme ty mrazáky v ulicích." To je zajímavý, leč naprosto neověřitelný argument a za druhé, každej je poslušnej. Těch, co se vzpouzí, je pár.
Navíc si myslím, že respirátor buď nákaze nezabraňuje, a pak je zbytečnej a jen škodí. Protože s ním vlastně dýcháme své výfukové plyny a kdyby to tak pánbůh chtěl, jistě by nějakou zpětnou klapku nebo hadici do nosu nainstaloval. A jestli nákaze zabraňuje, tak nám mladým a zdravým škodí, protože imunita se odjaktěživa budovala tak, že se s původcem nemoci setkáme, vytvoříme si nějakou odpověď a tím, že se s breberou potkáváme opakovaně, naše odpověď se trénuje a je silnější a silnější. Problém tohoto nového viru je u starých a nemocných lidí, že ho potkávají poprvé v pro ně nevýhodné době. Jestli je respirátor účinný, měl by jim tedy jako ochrana stačit. Ale všichni ostatní potřebují naopak po malých doušcích zakoušet a potkávat. A to nejen tento jeden konkrétní virus.
Naše Zůza, která proplula celou základku v domácím vzdělávání, se teď připravuje na přijímačky na konzervatoř. Má ráda staré časy a staré věci, a tak by se ráda věnovala hře na opravdové varhany. Dneska měla přípravný kurz, přišla z něj celá nadšená, protože psali zkušební testy. Zůza si při jejich vyplňování uvědomila, že to je její úplně první test v životě. Dostala z něj šest bodů z deseti. Mně to přišlo jako málo, jí to přišlo jako moc. Ta holka mě baví, jak je totálně jiná než já.
Nedávno mi na procházce povídala, že by se ráda naučila hodinářské řemeslo. Má ráda miniatury, malé věcičky a ještě více malé staré věcičky. Tak jsem gůglila a máme tu jednu školu, učiliště v Jihlavě, tříletý obor bez maturity - Hodinář. Přijímají 11 uchazečů ročně, jak dívky, tak chlapce. Absolventi jsou prý velmi žádaní a jejich práce je vysoce ceněná. Majetní lidé si totiž dnes rádi kupují mechanické velmi drahé hodinky a ty jim někdo musí opravit. Na dálkové studium mají prý zájemců na tři roky dopředu. Hodinářským učněm se prý rádi jen tak pro zábavu stávají právníci, lékaři a další študované hlavy.
Jo a v Japonsku jim koráč zmizel a nikdo neví proč.