Deník Antivakserky 19 - Gaučujeme

Nic zajímavého ze mě nevypadne. Obyčejná sobota, počasí, že bys ani psa nevyhnal. Úplně nejradši se válíme na gauči, který už neskládáme ani před zřídkavými návštěvami a neděláme nic. Jsme rodina povalečů a z dětí vychováváme taky povaleče. Nutno dodat, že spokojené povaleče. A o to přece jde, aby byly děti spokojené...

Dvě čerstvé zkušenosti s vírem.

První.
Kamarádka, taková ta šedesátnice, co byste jí to rozhodně nehádali, pořád kočka a děsně fajn. V práci už měla takový čóro móro, že neni očkovaná, že si uhnala covid. Ve školce to zas takový problém naštěstí nebyl. S celou rodinou už víc jak týden postupně umírají a následně vstávají z mrtvých. Jen jeden syn se rozhodl nemoc nemít a tak si odbyl třídenní - podle svých slov - chřipku a pak se slovy, že se jim na nějaký testy může akorát tak v....t, vyrazil zpátky do života bez šnuptychlů a bylinkových čajíčků.

Manžel měl suchý, velmi namáhavý kašel. Po několika dnech dostal na doporučení kamarádky lék, který mu konečně zabral. Ona měla včera krizi, ale dneska se jí už ulevilo a mohla i telefonovat. Hodně se teď konečně mluví o tom, že epidemie je tu hlavně proto, že nefungují obvodní lékaři. Tak to naštěstí není jejich případ. Mají skvělou doktorku, přímo u ní v ordinaci si mohli udělat na začátku nemoci PCR test a zcela nečekaně jim nabízela i veškerou možnou léčbu. Dokonce jim i volala, aby sledovala, jak se jim daří a nedaří. Povídala jim, že profit z očkování mají právě dorostenci v jejich věkové kategorii. Covid sice chytnou, ale probíhá u nich v podobě chřipky nebo ideálně chřipky s možností pečení vánočního cukroví. 

Druhá.
Před měsícem jsem byla jako doprovod u porodu (mimochodem můj první a doufám, že i poslední mozkošťourák v životě). Teď mi psala ona žena, že její novorozená dcerka skončila v nemocnici s oboustranným covidovým zápalem plic. Virus prolítl postupně celou jejich rodinu, je prý teď všude kolem nich, i sousedi mají. Naočkovaný manžel i nenaočkovaná ona měli úplně stejný průběh - bolest hlavy, rýma a kašel. A miminko skončí v nemocnici. Každý den se tam prý objeví další novorozenec s podobnými problémy. A povim vám, že to nechcete, být zavření víc jak týden v pokoji, ze kterého nesmíte ani na chodbu a navštěvují vás pětkrát denně bytosti oděné v ochranný oblek, snažící se co nejdříve vypadnout, aby od vás obávanou breberu nechytily.

Potkali jsme jednu známou, nedávno se odstěhovala za přítelem do Plzně. Byla to pro ní velká změna, tak jsme jí přáli, aby byla spokojená. Jenže ona vůbec nezářila štěstím, naopak. Očkování do jejich čerstvě sestěhovaného vztahu vrazilo obrovský klín. Respektive její neochota k očkování. Je prý zodpovědná za šíření viru široko daleko... Co mají někteří lidé v hlavách, to ani vědět nechceš.

Jó a pan doktor Pollert říkal, že u nich v nemocnici v Motole jsou teda JIPky plný vždycky, že to není jen teď. A že nemocnice jsou zhusta obsazený lidma, které už není kam vrátit. Starými lidmi, které nikdo nechce a sami se o sebe nepostarají... A taky že ti, co končí v nemocnicích, tedy jejich pacienti, jsou prakticky bez výjimky lidé, kteří si své nemoci způsobili špatnou životosprávou. Přesto je za to nikdo neodsuzuje, je přece prací doktorů pečovat o nemocné. Doktor bez pacienta by jaksi neměl smysl...

Plus, mínus, plus, mínus, plus, mínus.

Ano, lidi jsou nemocní, trpí a někteří umírají. Je to smutný. Když se to dotkne někoho z nás, je to tragédie, která už nikdy nepřestane bolet. Ale i to je život. Nevim, jak dlouho je možný uměle životu bránit. Já se rozhodla podlézat, přelézat, ohýbat tak, aby se v tom dalo alespoň nějak žít. Osmiletýho kluka teda pod dozorem jedenáctileté né úplně spolehlivé sestry do bazénu nepustim, že jo... Ale návštěvu kina v téhle sestavě hravě přežijou a ještě si připadaj velký.

Epidemiologický oříšek: Děti do 12 let do biografu můžou, ovšem jejich 14 letá sestra, která bydlí ve stejné domácnosti, nebo rodiče, žijící tamtéž, už né. Abych ale nebyla nespravedlivá, existuje zážitek, který si můžeme dopřát jako rodina společně. Zoologická zahrada. Já vim, že v zimě tam nikdo nechodí, protože zvířata jsou zalezlý... Ale můžeme si užít netradiční a napínavou disciplínu, bod za každého zahlédnutého zoufalce, co nestihl zalézt do tepla pelíšku. 

Dostala jsem vyčiněno, že jsem negativní s těmi včerejšími experimenty. Mám prý najít nějaké pozitivní. Napadl mě jenom David a Goliáš. A pak Hus, ale to asi není to pravé ořechové, že... Bylo by zajímavé najít příběhy lidí, kteří svou statečností změnili běh dějin.

Takové, kteří dokázali vystoupit z řady a navíc nedopadli špatně.