Deník Antivakserky 10 - To se musí otočit!

Alenka Andrejovi: Oni nám budou ty neočkovaní chodit na trhy. Andrej Alence: Tak je zavřeme a je to. Alenka Andrejovi: Ale na to potřebujeme nouzový stav. Andrej Alence: Tak jo.

Tak nějak si představuju sms debatu o nových opatřeních. Jsem už tak unavená, smutná a naštvaná, že vás svojí únavou, smutností a naštvaností ani nechci otravovat. Dneska byl den plný absurdních příběhů, zakončený velmi trapnou vládní tečkou.

Příběh 1:

Moje dost stará prateta nesleduje zprávy a nic. I by se naočkovala, ještě vyčkává. A pozoruje partu kamarádů (stejně i méně starých). Někteří po aplikaci zázraku moderní vědy zemřeli na stáří, jiní mají mozkové mrtvice a další pak vleklé zdravotní problémy. Rozmyslela si to.

Příběh 2:

Přítel kamarádky dostal natečkováno v květnu a od té doby pořád s něčím marodí. 

Příběh 3:

Moje teta, která je v důchodu a celý život makala na poště, si nemůže vyřídit příspěvek na bydlení, protože do budovy úřadu smí jen vyvolení. Online není možné žádost podat.

Příběh 4:

Stará paní na zastávce se zcela dobrovolně naočkovala, aby se dozvěděla, jestli její manžel po infarktu je vůbec mezi živými. Odmítli jí totiž pustit dovnitř i informovat po telefonu.

Příběh 5:

Sestřenky dospělá dcera dlouho vzdorovala. Jenže pak se vracela z práce, zmrzlá, zmoklá a ani ji nepustili sednout si v KFC. A bylo po vzdoru.

V Reflexu se objevil historicky první článek o ženě, samoživitelce, která po o. dopadla hodně špatně. Samozřejmě to s o. nemá vůbec žádnou souvislost. Nevzdělaná ženština si to ovšem nechce nechat vymluvit a místo aby zalezla jako všichni ostatní, leze si stěžovat do časopisu.

Vlítli jsme do Terna koupit dva drahé speciální adventní kalendáře, bych Bětce vynahradila to bruslení, co se na něj ještě před pár minutami strašně těšila. U pokladny to v zoufalství zkouším na postarší paní v respirátoru. "Já už fakt nevim, my už toho máme dost, zase dětem zakázali i ty trhy. Pořád jim něco na poslední chvíli rušej. Už se ani nemaj na co těšit." Paní, zjevně v rizikové skupině, chvíli přemýšlí a pak odvětí s jistotou: "Nedaj pokoj, dokud nás nezničej, lidi jsou jak ovce a dělají, co se jim řekne. Tohle je fašismus, musíme se vzbouřit!". Potěšila mě, rozbrečela jsem se až v autě, když mi Bětka řekla, že už nevidí smysl tady být. A doprdele. Musím se sebou už něco dělat. 

Prosímpěkně, ta pandemie není jen kvůli neočkovaným, kteří se snaží nakazit. Ještě tu máme plno očkovaných, kteří uvěřili reklamě a myslí si, že jsou nesmrtelní a nemůžou nic šířit a jelikož všude můžou, chodí všude kde můžou. I s nudlí u nosu. Do nemocnice pak přichází příliš pozdě, vykuleni a překvapeni, že mají covid. 

Něco na nás doma leze. Kubík nekašlal a po čtyřech dnech zase jo. Už jsem tak zblblá, že první, co mě napadne je, že všichni skončíme na ventilátoru a budou na nás strašně zlí, protože jsme ti nezodpovědní a nechránili jsme sebe i děti předepsaným dobrovolným způsobem. 

Abych tomu dala pozitivní tečku... Naději teď vidím v tom, že nová vláda bude podle svých prohlášení usilovat o dodržování práva. Já si teda myslim, že bude hlavně minimálně půlku volebního období uklízet ten svinčík, co jí tam Alča a Andy s tou svojí partičkou nechají. Ale jelikož jsem nekonečná optimistka, nenechám se rozhodit ani tím, že prezident, který měl premiéra zítra jmenovat, ač otrojtečkován, nakazil se covidem a svůj výlet do Lán opět zakončil v nemocnici. To snad neni možný, abysme měli pořád takovou smůlu. 

To se jednou už musí otočit!