Bolí? Tak zpozitivnit!
Nedávno jedna dobrá duše napsala mému muži komentář k jednomu z jeho velmi starých obrovských obrazů, že se jí nelíbí. Jako důvod uvedla to, že se jí nedaří ho zpozitivnit. Obraz! Dosyta jsem se té ezoptákovině nasmála a nechala to být. Jenže pak...
...se mi s dětmi jako fakt hodně nevydařila jedna dovolená a navíc mi v Barceloně uletělo jedno letadlo cestou domů a já musela za majlant koupit čtyři nové letenky a v tom jsem se přistihla, že jsem némlich to samý. Že se mermomocí snažim na tom najít něco dobrýho, že jsem dočista jak ta bába a toužim si pro sebe to totální fiasko nějak zpozitivnit.
Najednou jsem si vzpomněla i na to, jak když začalo to covidové dobrodružstvíčko, ta totálně předražená nepovedená "dovolená" pro nás všechny, jak se mi tenkrát týdny a měsíce úplně vařil mozek. Nejen ze snahy najít v tom všem logiku, ale hlavně z urputného chtění najít na tom to dobré.
Hm, takže už se v tom vezu taky hodně dlouho...
Všechno zlé je pro něco dobré
Poslouchala jsem rozhovor s ekonomem Tomášem Sedláčkem, ptali se ho, jestli si taky myslí, že skrze bolest rosteme. On bez přemýšlení odpověděl, že rozhodně nepatří k těm, co zastávají názor, že zlé nás posiluje. Že na smrti své manželky, matky jejich dospívajícího syna, nevidí ale naprosto vůbec nic pozitivního. Myslím, že každý, kdo ztratil někoho milovaného, by musel mluvit stejně (pokud by tedy nebyl kovaný ezoblouznivec). Já na předčasné smrti mojí mámy taky nikdy nic pozitivního nenašla. Nebo na tom, že někdo jen tak rozmlátí celé město, nebo na tom, že ošizené stavby při zemětřesení zavalí tisíce nevinných, nebo na tom, že miliony lidí trpí hladem a nedostatkem pitné vody, že se kácí pralesy, že jihočeské vesnice przní hnusné rozpláclé sterilní bungalovy… že… že… že…
A teď babo raď. Jasně, abychom se ze všech těch negativností nezbláznili, používáme únikové a ochranné mechanismy. Tohle: "najdi na tom něco pozitivního" je jeden z nich. Když se nás něco moc dotýká, třeba až tak, že by to mohlo bolet, zapojíme mysl. To je ten kafemlejnek na jadernej pohon, který máme všichni ukrytý kdesi hluboko v kedlubně. Jede pořád na plné obrátky a nikdy se neunaví. Když už si myslíme, že jí přelstíme a jdeme si dát šlofíka, ona nám alespoň pošle nějakou tu propracovanou noční můru. Zkrátka mysl je král, je to šedá eminence v pozadí, která ví o všem, zná nás úplně nejlépe, má o nás všechny informace a ví, kdy a jak je proti nám nejlépe použít. Proti ní je nějaká ta umělá inteligence zatim pořád jen směšný ořezávátko.
Není na tom vlastně nic špatnýho, hledat na všem to dobré. Ale když kolikrát slyším ty prapodivný veletoče, které ve své argumentaci někteří zkušení "pozitivní mysliči" musejí používat, říkám si, jestli by to nebylo zkrátka lepší nechat takové, jaké to je. Nikam to nervat, nedělat ze sebe blbce, že věřim kolikrát fakt šíleným ptákovinám. Jen abych se necítila blbě, abych se vyhnula bolesti, utrpení, výčitkám. Čtu teď knížku Neodvracej pohled, neříkám, že má skvělý obsah, ale ten název je pro mě úderem přímo na hřebíčkovu hlavičku. Když je něco blbý, je to zkrátka blbý a nebudu tomu svýmu jadernýmu reaktoru v hlavě přidávat další žrádlo pro to, aby mohl do nekonečna vytvářet nesmyslný konspirační teorie.
Možná není třeba hledat to dobré na zlém a překrývat to, ve snaze zlé nevidět. Možná to zlé je tu prostě proto, abychom viděli i to dobré, abychom to nepřehlédli. Ale dělat z čerta anděla, z mínusu plus, ze soli cukr, z černé bílou, je snaha hodná bláznů.
A když přijde čert, mínus, sůl, nebo černá, tak se z toho nepo...
Dáme si teď schválně jedno malé cvičeníčko. Moje kamarádka má dnes už dospělou dceru. Když byla její prvorozená malinká, upadla v nestřeženém okamžiku a ušpinila si obličej (!) psím exkrementem, který některý z domácích mazlíčků při venčení upustil zrovinka na to stejné místo chvilku před tím. Kamarádka vyprávěla o totální bezmoci, odporu, i myšlenka dítě ponechat svému osudu a zmizet, ji napadla... To víte, že nakonec svou nebohou dceru vzala na milost. I tu pusinku jí po pár dnech přemáhání nakonec dokázala dát.
Ale teď ten úkol: komu se podaří tuto milou příhodu ze života zpozitivnit, má u mě lízátko. Se smajlíkem.