1. března 2021 jsem se rozhodla začít psát deník z lockdownu. Po vzoru čínské spisovatelky Fang Fang, která podávala report z desetimilionového Wu-chanu, který byl začátkem velkého průšvihu. My, Češi, byli na jaře "best in covid", od podzimu jsme tím velkým průšvihem byli pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.
Dnešním žhavým tématem je rozhodně to, že nás prakticky zavřeli ve vsi. První myšlenka, která mě napadla, když jsem o zákazu pohybu mezi okresy slyšela, byla, že tohle mohli rozhodnout jedině v Praze. Praha je totiž samostatným okresem, i obcí. Takže milion pražáků se může radostně pohybovat po celém katastru města bez omezení a nikdo jim nic...