1. března 2021 jsem se rozhodla začít psát deník z lockdownu. Po vzoru čínské spisovatelky Fang Fang, která podávala report z desetimilionového Wu-chanu, který byl začátkem velkého průšvihu. My, Češi, byli na jaře "best in covid", od podzimu jsme tím velkým průšvihem byli pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.
Hřejeme se u ohně, chlapi hrají na kytary a zpívají. Nesnáším odrhovačky, ale těmhle třem to dohromady fakt hezky zní. Vítr vane pouští.. Kdy naposledy jsem slyšela živou hudbu? Kromě té, kterou si sama zahraju na kytaru?
Dneska jsem měla velký sebezpytovací den, zjistila jsem o sobě díky psaní tohoto deníku, že jsem hrozná a nikdo mě nemá rád. Ale zatím o tom nedokážu psát, a tak opráším inspirativní setkání, které si nás našlo před pár dny.
Tohle se nebude psát ani číst lehce, nebudu vtipná. Měli jsme smutné dopoledne. Volala mi ségra, že jí ráno po dvoudenním boji s první dávkou vakcíny proti covidu zemřel milovaný tchán a děda jejích dětí.
Přátelé, jestli úspěch v boji se současným největším nepřítelem lidstva stojí a leží na tom, jestli já budu mít na hubě ten čínskej FFP2 vynález, tak vás musim definitivně zklamat. Vše je ztraceno.
Krásné počasí, ale pořád chladno. Globální oteplování se letos nějak fláká, nebo co... Sluníčko nás ale přeci jen vytáhlo do Třeboně na procházku, do papírnictví a do zahradnictví.
Od zítřka se otevřou školky pro všechny děti - bez roušek a bez testování - ve třech krajích ze čtrnácti. Asi bychom se měli zbavit ošklivého zlozvyku podobné změny nazývat rozvolněním, ušetříme si mnohá zklamání.
Krásné počasí přímo zvalo k výletu. Vyrazili jsme do Písku a na Zvíkov. Rodinná pohoda vzala za své záhy. Děti se v autě pomlátily. Pokud máte potomky, určitě důvěrně znáte ty chvíle, kdy si říkáte, proč jsme radši nejeli sami...
Totální vyřízení, zase ta zahrada! Náš soused pořád někde pobíhá, něco kutí a vypadá to, že nikdy není unavenej, nebo co... A my přeházíme trošku kompostu a můžeme jít na celý odpoledne chrnět. Náhodou se mi teď daří zapojit i děti.
Po dvou měsících setkání s přáteli. Oficiálně platí zákaz, potkat se mohou jen 2 osoby. Ale nás už fakt nebaví poslouchat nesmysly. Jestli nám pandemie něco dala, je to velká neochota plnit blbé příkazy. A zjevně nejsme jediní...
Český Krumlov bez turistů - splněný sen! V centru města všechno zavřené, jako v nějakém postapokalyptickém filmu. Prošli jsme ho fakt důkladně a našli otevřenou zmrzlinu, kavárnu a jeden obchod. Husté.