Deník Antivakserky

Veronika Vojáčková

Deník Antivakserky vznikl jako pokračování Deníku z Čechanu. Psala jsem ho od 16. listopadu 2021 do 6. února 2022. Zaznamenávala jsem do něj den po dni, jak prožíváme období, kdy jsme se ne úplně dobrovolně stali odmítači nebo chcete-li odpírači očkování proti covidu, nežádoucími osobami.

Končí v únoru, a to proto, že jsme po prodělání oné strašlivé nemoci konečně dostali potvrzení, že můžeme na dalšího půl roku žít normální život. Nebylo tedy již naštěstí o čem psát.

24. února na Ukrajinu udeřil Rus a covidové šílenství tak vystřídalo šílenství válečné. 

Setkání s přáteli. Jeli jsme dvě hodiny, ale stálo to za to. Nejprve jsme se stavili u maminky jedné kamarádky, kterou jsme my i naše děti adoptovali za babičku. Napekla nám 3 kila cukroví a ještě nám děsně děkovala, že jsme za ní přijeli. O peníze jsme se chvilku přetahovali, ale nakonec si dala říct. Místo pětistovky, kterou chtěla, jsme...

Kuba se ráno vzbudil s bolestí hlavy, dvakrát hodil šavli a pak usnul až do oběda. S úsměvem otevřel oči a byl zcela zdráv, s chutí se pustil do oběda. Tomu říkám nemoc. Taky mi nějak není dobře, hlava pobolívá, žaludek na vodě. Kdybysme nosili respirátory, tak bychom si z té Prahy žádného bacila nepřivezli. Napadlo vás jistě jako první....

Jsou to zvláštní časy, už dva roky jsme svědky toho, že se imrvére všichni bez rozdílu, odborníci, neodborníci, mladí, staří, hloupí, chytří, mýlíme a sekáme ve svých odhadech. Když si vzpomeneme už jen na samotný začátek, jak jsme si roztomile mysleli, že celý problém sfoukneme za tři týdny a pak budeme žít jako dřív. Jak legrační jsme byli......

Šmarjá, tak já byla fčéra dezinformátorka, do pekla se mnou! Pan Šmucler už prý na tu křivou pusu kontraindikaci uznanou má. Se mi ulevilo. Předevčírem jsme zjistili, že by nás pustili do muzea, dokonce hned národního! Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, četla jsem onu stránku několikrát dokola.

Mužík před pár dny v pekařství v Kauflandu kupoval nějaké pečivo. Prodavačce se nelíbilo, že nemá respirátor. "Nemám". Správně bych vás neměla obsloužit. Vy nekoukáte na televizi? "Nekoukám". Vy vůbec nevíte, co se děje? "Nevím", odvětil a nahodil směrem k šokované ženě jeden ze svých nevinných úsměvů. Tak co s váma mám dělat...

Evička na mě přes telefon navalila ty nejstrašnější vize budoucnosti, ve které to u nás bude jako v Rakousku a Německu. Povinné očkování pod hrozbou tak vysokých pokut, že skončíme jako žebráci a stát nám nakonec v dobrém úmyslu napravit konečně chyby ve výchově odebere ty chudáky neopíchané děti. Přemýšlí i o tom, na koho případně převede majetek...

Zapálili jsme druhou svíčku, holčičky s kámoškama napekly a nazdobily perníčky. Dneska chodí Mikuláš. Děti čertama nestrašíme, na Krampusáky nechodíme. Vědí, že jsou to převlečení lidé, přesto se jich bojí. Nikdy jsme si domů onu bájnou trojici nepozvali, dobrůtky nám nechává za oknem nebo za dveřmi. Za žádnou cenu bych dětem domů nepřivedla cizí,...

Nic zajímavého ze mě nevypadne. Obyčejná sobota, počasí, že bys ani psa nevyhnal. Úplně nejradši se válíme na gauči, který už neskládáme ani před zřídkavými návštěvami a neděláme nic. Jsme rodina povalečů a z dětí vychováváme taky povaleče. Nutno dodat, že spokojené povaleče. A o to přece jde, aby byly děti spokojené...

Dneska jsem hodně přemýšlela o poslušnosti. Hodně se nám poslední dva roky vyčítá, že jsme neposlušní, že švejkujeme, podívejte se na Rakušáky a Němce. To jsou jiní kanci než my! Co se jim řekne, to udělají! Kdybysme poslouchali a dodržovali nařízení, už by tady žádná epidemie nebyla. Já mám spíš pocit, že náš problém je právě opačný. Jsme poslušní...

Spiklenecky na sebe mrkáme přes poštovní přepážku. Tady jsou všichni naočkovaní, já jediná ne. Rozhodně nechci a celá moje rodina taky ne. Táta je nad šedesát a říkal, co to je za demokracii, to jsme nemuseli zvonit klíčema, aby nás teď nutili píchat si do těla něco, co nechceme... Brácha dělá sanitáře v nemocnici. Třetina doktorů se prý očkovat...

Rozvíjela jsem ještě své včerejší úvahy o tom, jak všichni budeme spokojeně žít ve virtuální realitě a napadlo mě, jestli oni se ti ultraboháči nesnaží snížit tu uhlíkovou stopu a zachránit tu planetu tim, že nakecaj nám chudáčkům, lokdauny beztak už psychicky i finančně zdecimovaným, jak to bude úplně nejvíc nejlepší. Aby tady pak měli víc...